Detaily
Formát: Audio CD
Žánr: Zpěvy, Vokální
Stopáž: 1:12:23
Hudba: Leoš Janáček
Původní text: Ozef Kalda
Interpreti:
Tenor: Beno Blachut
Tenor: Nicolai Gedda
Alt: Štěpánka Štěpánová
Alt: Věra Soukupová
Klavír: Josef Páleníček
Hudební tělesa:
Český pěvecký sbor
Pěvecký sbor Čs. rozhlasu
Sbormistr: Jan Kühn
Sbormistr: Miroslav Košler
Na jaře 1916 vyšla v Lidových novinách ve dvou nedělních číslech báseň neznámého autora nazvaná Z péra samoukova. Redakce místo autorova jména uvedla v poznámce na vysvětlenou: „V pohorské vesnici východní Moravy zmizel před časem z domova tajemným způsobem J. D., spořádaný a přičinlivý mladík, jediná naděje rodičů. Soudilo se zprvu na neštěstí nebo zločin; fantasii lidské bylo ponecháno volné pole. Teprve za několik dní nalezen byl v komůrce zápisník, jenž odhalil tajemství zmizelého. Obsahoval několik drobných básniček, o nichž nikdo zprvu netušil, že podávají klíč k tajemné záhadě“.
Tehdy opravdu zřejmě nikdo netušil, kdo je autorem básně, která se stala předlohou pro Janáčkovo vokální dílo Zápisník zmizelého. Ten začal s jeho kompozicí v srpnu 1917, dokončil ji o dva roky později. O díle se v té době zmiňuje v dopise přítelkyni Kamile Stösslové: „Ráno motám se po zahradě, odpoledne napadá mi pravidelně několik motivů k těm krásným veršíkům o té lásce cigánské. Snad z toho vyjde pěkný románek hudební – a kousek nálady luhačovské bylo by v něm.“ Z těchto slov je patrné, na koho při této kompozici skladatel myslel a lze se právem domnívat, že Janíček, jehož ve filmovém zpracování ztvárnil Ivan Luťanský, je vlastně Janáček a cikánka Zefka, jíž propůjčila svůj barevný alt Libuše Márová, Kamila Stösslová.
První provedení Zápisníku zmizelého se uskutečnilo 18. dubna 1921 v brněnské Redutě. Nastudovali ho Janáčkovi žáci – tenorista Karel Zavřel, altistka Ludmila Kvapilová-Kudláčková a pozdější dirigent Břetislav Bakala (1897–1958), který usedl ke klavíru. Na jevišti zaznělo dílo poprvé 27. října 1926 ve slovinské Lublani, u nás téměř o dvacet let později, 26. července 1943 v Plzni. Od té doby se dílo objevuje jak na koncertních tak i divadelních pódiích.
Žánr: Zpěvy, Vokální
Stopáž: 1:12:23
Hudba: Leoš Janáček
Původní text: Ozef Kalda
Interpreti:
Tenor: Beno Blachut
Tenor: Nicolai Gedda
Alt: Štěpánka Štěpánová
Alt: Věra Soukupová
Klavír: Josef Páleníček
Hudební tělesa:
Český pěvecký sbor
Pěvecký sbor Čs. rozhlasu
Sbormistr: Jan Kühn
Sbormistr: Miroslav Košler
Na jaře 1916 vyšla v Lidových novinách ve dvou nedělních číslech báseň neznámého autora nazvaná Z péra samoukova. Redakce místo autorova jména uvedla v poznámce na vysvětlenou: „V pohorské vesnici východní Moravy zmizel před časem z domova tajemným způsobem J. D., spořádaný a přičinlivý mladík, jediná naděje rodičů. Soudilo se zprvu na neštěstí nebo zločin; fantasii lidské bylo ponecháno volné pole. Teprve za několik dní nalezen byl v komůrce zápisník, jenž odhalil tajemství zmizelého. Obsahoval několik drobných básniček, o nichž nikdo zprvu netušil, že podávají klíč k tajemné záhadě“.
Tehdy opravdu zřejmě nikdo netušil, kdo je autorem básně, která se stala předlohou pro Janáčkovo vokální dílo Zápisník zmizelého. Ten začal s jeho kompozicí v srpnu 1917, dokončil ji o dva roky později. O díle se v té době zmiňuje v dopise přítelkyni Kamile Stösslové: „Ráno motám se po zahradě, odpoledne napadá mi pravidelně několik motivů k těm krásným veršíkům o té lásce cigánské. Snad z toho vyjde pěkný románek hudební – a kousek nálady luhačovské bylo by v něm.“ Z těchto slov je patrné, na koho při této kompozici skladatel myslel a lze se právem domnívat, že Janíček, jehož ve filmovém zpracování ztvárnil Ivan Luťanský, je vlastně Janáček a cikánka Zefka, jíž propůjčila svůj barevný alt Libuše Márová, Kamila Stösslová.
První provedení Zápisníku zmizelého se uskutečnilo 18. dubna 1921 v brněnské Redutě. Nastudovali ho Janáčkovi žáci – tenorista Karel Zavřel, altistka Ludmila Kvapilová-Kudláčková a pozdější dirigent Břetislav Bakala (1897–1958), který usedl ke klavíru. Na jevišti zaznělo dílo poprvé 27. října 1926 ve slovinské Lublani, u nás téměř o dvacet let později, 26. července 1943 v Plzni. Od té doby se dílo objevuje jak na koncertních tak i divadelních pódiích.
Další informace
| Interpret | Leoš Janáček |
|---|---|
| Autor | Leoš Janáček |
| Titul | Janáček: Zápisník zmizelého |
| Nosič | CD |
| Typ nosiče | CD |
| Dostupnost | Není skladem, 14 dnů |
| Tracklist | Zápisník zmizelého. Cyklus 22 písní pro tenor, alt, tři ženské hlasy a klavír na text básně Ozefa Kaldy 1. Potkal jsem mladou cigánku. Andante 01:17 2. Ta černá cigánka. Con moto 01:13 3. Svatojánské mušky. Andante 01:47 4. Už mladé vlaštúvky. Andante /att./ 00:52 5. Těžko se mi oře. Adagio 00:48 6. Hajsi, vy siví volci. Allegro 01:56 7. Ztratil sem kolíček. Con moto 00:57 8. Nehleďte, volečci, tesklivo k úvratím. Andante 01:01 9. Vítaj, Janíčku 02:59 10. Bože dálný, nesmrtelný. Un poco piu mosso 04:51 11. Tahne vůňa k lesu. Con moto 02:59 12. Tmavá olšinka, chladná studénka /att./ 00:58 13. Klavír sólo - Andante 02:32 14. Slnéčko sa zdvihá, stín sa krátí. Adagio 00:58 15. Moji siví volci, co na mne hledíte? Allegro 00:50 16. Co sem to udělal? Adagio 01:22 17. Co komu súzeno, tomu neuteče. Recitativo /att./ 01:45 18. Nedbám já včil o nic, než aby večer byl 01:09 19. Letí straka letí. Andante 01:27 20. Mám já panenku. Con moto 00:49 21. Můj drahý tatíčku. Meno mosso 01:05 22. Sbohem, rodný kraju. Andante 02:16 Zápisník zmizelého pro tenor, alt, tři ženské hlasy a klavír na text neznámého autora 23. Potkal jsem mladou cigánku. Andante 01:16 24. Ta černá cigánka. Con moto 01:12 25. Svatojánské mušky. Andante 01:49 26. Už mladé vlaštúvky. Andante /att./ 00:53 27. Těžko se mi oře. Adagio 01:01 28. Hajsi, vy siví volci. Allegro 01:58 29. Ztratil sem kolíček. Con moto 00:53 30. Nehleďte, volečci, tesklivo k úvratím. Andante 01:08 31. Vítaj, Janíčku 02:47 32. Bože dálný, nesmrtelný. Un poco piu mosso 04:30 33. Tahne vůňa k lesu. Con moto 02:47 34. Tmavá olšinka, chladná studénka /att./ 00:59 35. Klavír sólo - Andante 02:42 36. Slnéčko sa zdvihá, stín sa krátí. Adagio 01:13 37. Moji siví volci, co na mne hledíte? Allegro 00:52 38. Co sem to udělal? Adagio 01:17 39. Co komu súzeno, tomu neuteče. Recitativo /att./ 01:58 40. Nedbám já včil o nic, než aby večer byl 01:16 41. Letí straka letí. Andante 01:38 42. Mám já panenku. Con moto 00:53 43. Můj drahý tatíčku. Meno mosso 01:13 44. Sbohem, rodný kraju. Andante 02:17 |
| Popis | Formát: Audio CD Žánr: Zpěvy, Vokální Stopáž: 1:12:23 Hudba: Leoš Janáček Původní text: Ozef Kalda Interpreti: Tenor: Beno Blachut Tenor: Nicolai Gedda Alt: Štěpánka Štěpánová Alt: Věra Soukupová Klavír: Josef Páleníček Hudební tělesa: Český pěvecký sbor Pěvecký sbor Čs. rozhlasu Sbormistr: Jan Kühn Sbormistr: Miroslav Košler Na jaře 1916 vyšla v Lidových novinách ve dvou nedělních číslech báseň neznámého autora nazvaná Z péra samoukova. Redakce místo autorova jména uvedla v poznámce na vysvětlenou: „V pohorské vesnici východní Moravy zmizel před časem z domova tajemným způsobem J. D., spořádaný a přičinlivý mladík, jediná naděje rodičů. Soudilo se zprvu na neštěstí nebo zločin; fantasii lidské bylo ponecháno volné pole. Teprve za několik dní nalezen byl v komůrce zápisník, jenž odhalil tajemství zmizelého. Obsahoval několik drobných básniček, o nichž nikdo zprvu netušil, že podávají klíč k tajemné záhadě“. Tehdy opravdu zřejmě nikdo netušil, kdo je autorem básně, která se stala předlohou pro Janáčkovo vokální dílo Zápisník zmizelého. Ten začal s jeho kompozicí v srpnu 1917, dokončil ji o dva roky později. O díle se v té době zmiňuje v dopise přítelkyni Kamile Stösslové: „Ráno motám se po zahradě, odpoledne napadá mi pravidelně několik motivů k těm krásným veršíkům o té lásce cigánské. Snad z toho vyjde pěkný románek hudební – a kousek nálady luhačovské bylo by v něm.“ Z těchto slov je patrné, na koho při této kompozici skladatel myslel a lze se právem domnívat, že Janíček, jehož ve filmovém zpracování ztvárnil Ivan Luťanský, je vlastně Janáček a cikánka Zefka, jíž propůjčila svůj barevný alt Libuše Márová, Kamila Stösslová. První provedení Zápisníku zmizelého se uskutečnilo 18. dubna 1921 v brněnské Redutě. Nastudovali ho Janáčkovi žáci – tenorista Karel Zavřel, altistka Ludmila Kvapilová-Kudláčková a pozdější dirigent Břetislav Bakala (1897–1958), který usedl ke klavíru. Na jevišti zaznělo dílo poprvé 27. října 1926 ve slovinské Lublani, u nás téměř o dvacet let později, 26. července 1943 v Plzni. Od té doby se dílo objevuje jak na koncertních tak i divadelních pódiích. |
| SKU | SU0022-2 |
| Ean | 0099925002220 |
| Rok vydání | 1995 |
| Pořadové číslo | 1000065696 |
| Sleva | Sleva 19 % |
| Doporučená prodejní cena | 219,00 Kč |
Zařazeno v kategoriích:
Klasika
Leoš Janáček
1995 - 1
