Detaily
V polovině osmdesátých let zažila regulovaná česká kultura výjimečně mohutný festival mladých kapel: Rockfest v Paláci kultury, dnešním Kongresovém centru. Přes podezřelé místo a "svazácké" organizační jištění se tu představilo množství cenné hudby, často evidentně v opozici. Zazářila tu i čerstvá kapela Z kopce vedená - tehdy jednadvacetiletým
- Petrem Vášou. Zatímco jiné kapely brněnské alternativní scény se inspirovaly minimalismem, nervní souhra Z kopce zněla jinak. Jako by si člověk sedal a zase nervózně vyskakoval z místa, těkal všemi směry. Do Petra Váši jako by probíjela jeho elektrická kytara. A všechna ta výbušnost vyprávěla o nudě a nicotě, která se člověka užuž chystá pohltit.
Kavárny plné ekonomů
"Jde to všechno nějak z kopce," třeští Petr Váša v titulní písničce alba, které vyšlo v roce 1989. Ironické vymítání démonů ale probíhá ve vlastních řadách: kapelou jako by lomcovala neuróza z toho, že člověk zapomíná, co chce a kam směřuje. Přitom "všude se hledá smysl života", což může být další marná křeč: "Kavárny jsou přeplněné filozofy ekonomy / Politiky bojovníky za svobodu svobodnými matkami..."
Váša probírá bolestínství, slabost a útěky dospívajících mladých Wertherů. Na druhé straně alba, s hrůzně komickými figurami vojáků a učitelů, už ale dopovídá, co předtím naznačil. Zachází o krok dál a ukazuje kořeny světa, v němž mladý člověk řeší dilema, "kterou píšťalku si vybrat a co na ni pískat". Jistěže to byl výsměch tehdejší společnosti bez perspektiv - ale i dnes lze Z kopce poslouchat jako zoufalý (i vtipný) řev na sebe sama, aby člověk nepodlehl poraženectví.
Rock bývá obvykle vykládán jako paralela jednoduchých hnutí mysli. Vášovi s kapelou se oproti tomu podařilo spojit elektrizující energii s jemnými nuancemi pocitů: zmatkem a tápáním, sebeuvědomováním, stupňováním nudy až k zbláznění, láskou, která z lyrického dojetí přechází v posedlost. "Jdu a dávám pozor, abych nepochodoval," zpívali Z kopce; sám autor Váša si stejně tak bedlivě hlídal, aby nepsal podle pravděpodobných schémat. Když v rozhovoru říkal, že poslouchá Hendrixe a Stravinského, mohlo se to zdát jako atraktivní spojení notoricky známých jmen. Ale jak Jimi, tak Igor jsou v písních Z kopce nakonec dobře slyšet. V sehrané kapele byli všichni rovnocennými hlasy - bubeník Pavel Koudelka, baskytarista Pavel Žemla i houslista Vojtěch Kupčík.
- Petrem Vášou. Zatímco jiné kapely brněnské alternativní scény se inspirovaly minimalismem, nervní souhra Z kopce zněla jinak. Jako by si člověk sedal a zase nervózně vyskakoval z místa, těkal všemi směry. Do Petra Váši jako by probíjela jeho elektrická kytara. A všechna ta výbušnost vyprávěla o nudě a nicotě, která se člověka užuž chystá pohltit.
Kavárny plné ekonomů
"Jde to všechno nějak z kopce," třeští Petr Váša v titulní písničce alba, které vyšlo v roce 1989. Ironické vymítání démonů ale probíhá ve vlastních řadách: kapelou jako by lomcovala neuróza z toho, že člověk zapomíná, co chce a kam směřuje. Přitom "všude se hledá smysl života", což může být další marná křeč: "Kavárny jsou přeplněné filozofy ekonomy / Politiky bojovníky za svobodu svobodnými matkami..."
Váša probírá bolestínství, slabost a útěky dospívajících mladých Wertherů. Na druhé straně alba, s hrůzně komickými figurami vojáků a učitelů, už ale dopovídá, co předtím naznačil. Zachází o krok dál a ukazuje kořeny světa, v němž mladý člověk řeší dilema, "kterou píšťalku si vybrat a co na ni pískat". Jistěže to byl výsměch tehdejší společnosti bez perspektiv - ale i dnes lze Z kopce poslouchat jako zoufalý (i vtipný) řev na sebe sama, aby člověk nepodlehl poraženectví.
Rock bývá obvykle vykládán jako paralela jednoduchých hnutí mysli. Vášovi s kapelou se oproti tomu podařilo spojit elektrizující energii s jemnými nuancemi pocitů: zmatkem a tápáním, sebeuvědomováním, stupňováním nudy až k zbláznění, láskou, která z lyrického dojetí přechází v posedlost. "Jdu a dávám pozor, abych nepochodoval," zpívali Z kopce; sám autor Váša si stejně tak bedlivě hlídal, aby nepsal podle pravděpodobných schémat. Když v rozhovoru říkal, že poslouchá Hendrixe a Stravinského, mohlo se to zdát jako atraktivní spojení notoricky známých jmen. Ale jak Jimi, tak Igor jsou v písních Z kopce nakonec dobře slyšet. V sehrané kapele byli všichni rovnocennými hlasy - bubeník Pavel Koudelka, baskytarista Pavel Žemla i houslista Vojtěch Kupčík.
Další informace
| Interpret | Z Kopce |
|---|---|
| Titul | Z Kopce (2013) |
| Nosič | CD |
| Typ nosiče | CD |
| Dostupnost | Není skladem, 14 dnů |
| Tracklist | Disc:1 1.Z Kopce 3:47 2.Ono To Nejde 4:20 3.Nuda 3:35 4.Kterou Píšťalku 4:04 5.1 000 Způsobů 5:36 6.Pohyblivé Cíle 6:10 7.Učitel 3:53 8.Hodiny U Klavíru 9:06 |
| Popis | V polovině osmdesátých let zažila regulovaná česká kultura výjimečně mohutný festival mladých kapel: Rockfest v Paláci kultury, dnešním Kongresovém centru. Přes podezřelé místo a "svazácké" organizační jištění se tu představilo množství cenné hudby, často evidentně v opozici. Zazářila tu i čerstvá kapela Z kopce vedená - tehdy jednadvacetiletým - Petrem Vášou. Zatímco jiné kapely brněnské alternativní scény se inspirovaly minimalismem, nervní souhra Z kopce zněla jinak. Jako by si člověk sedal a zase nervózně vyskakoval z místa, těkal všemi směry. Do Petra Váši jako by probíjela jeho elektrická kytara. A všechna ta výbušnost vyprávěla o nudě a nicotě, která se člověka užuž chystá pohltit. Kavárny plné ekonomů "Jde to všechno nějak z kopce," třeští Petr Váša v titulní písničce alba, které vyšlo v roce 1989. Ironické vymítání démonů ale probíhá ve vlastních řadách: kapelou jako by lomcovala neuróza z toho, že člověk zapomíná, co chce a kam směřuje. Přitom "všude se hledá smysl života", což může být další marná křeč: "Kavárny jsou přeplněné filozofy ekonomy / Politiky bojovníky za svobodu svobodnými matkami..." Váša probírá bolestínství, slabost a útěky dospívajících mladých Wertherů. Na druhé straně alba, s hrůzně komickými figurami vojáků a učitelů, už ale dopovídá, co předtím naznačil. Zachází o krok dál a ukazuje kořeny světa, v němž mladý člověk řeší dilema, "kterou píšťalku si vybrat a co na ni pískat". Jistěže to byl výsměch tehdejší společnosti bez perspektiv - ale i dnes lze Z kopce poslouchat jako zoufalý (i vtipný) řev na sebe sama, aby člověk nepodlehl poraženectví. Rock bývá obvykle vykládán jako paralela jednoduchých hnutí mysli. Vášovi s kapelou se oproti tomu podařilo spojit elektrizující energii s jemnými nuancemi pocitů: zmatkem a tápáním, sebeuvědomováním, stupňováním nudy až k zbláznění, láskou, která z lyrického dojetí přechází v posedlost. "Jdu a dávám pozor, abych nepochodoval," zpívali Z kopce; sám autor Váša si stejně tak bedlivě hlídal, aby nepsal podle pravděpodobných schémat. Když v rozhovoru říkal, že poslouchá Hendrixe a Stravinského, mohlo se to zdát jako atraktivní spojení notoricky známých jmen. Ale jak Jimi, tak Igor jsou v písních Z kopce nakonec dobře slyšet. V sehrané kapele byli všichni rovnocennými hlasy - bubeník Pavel Koudelka, baskytarista Pavel Žemla i houslista Vojtěch Kupčík. |
| SKU | MAM687-2 |
| Ean | 8595026668720 |
| Rok vydání | 2013 |
| Pořadové číslo | 1000104479 |
| Sleva | Sleva 17 % |
| Doporučená prodejní cena | 299,00 Kč |
Zařazeno v kategoriích:
Rock, metal
Z Kopce
2013 - 11
