Detaily
I v nových encyklopediích byste pražského písničkáře Vladimíra Veita hledali marně. Že během svého rakouského exilu vydal pět alb s vlastní hudbou se ví stejně málo jako to, že je autorem melodie k proslulým Pravděpodobným vzdálenostem a k řadě dalších Hutkových písniček. Jenomže Veitova schopnost se prosadit vždycky značně zaostávala za jeho talentem. Jaké štěstí ostatně mohl po sudičkách chtít ten, jemuž stály nad kolíbkou v pátek třináctého?
Však taky dvanáct dní nato propukl Gottwaldův Vítězný Únor. Ale počátek tuzemské folkové éry, květinové léto 1967, zastihl devatenáctiletého kytaristu natolik připraveného, že mohl ve dvojici s Jaroslavem Hutkou interpretovat i první pokusy o české verze Dylanových a Donovanových písniček. Párkrát si zahrál i ve společnosti zpívající „Charlotty”, své budoucí první manželky a matky tří jeho dětí. Potom se už pouštěl do střetů s mikrofónem, publikem a vlastními rozpaky sám a sám.
Mezi vyhraněnými členy písničkářského sdružení Šafrán, dynamickými interprety Hutkou, Mertou, Lutkou nebo Třešňákem, si křehčí, v podstatě lyrický a sebezkoumavý Veit hledal své místo krůček po krůčku. Naštěstí nezpanikařil a nemučil se touhou po slávě. Vytušil spřízněnou duši v introvertním kytaristovi a virtuózovi na sitár Emilu Pospíšilovi a s jeho pomocí podomácku natočil svá dvě první alba, která ovšem doma - v Husákově Československu - už vyjít nemohla.
V exilu Veit postupně vydal Texty, Quo vadis se svými a Slavíkovými texty, obojí u Šafránu ´78, dále zhudebněné básně českých klasiků Ve lví stopě, parodie na Šla Nanynka do zelí, které se mu zalíbily v Tigridově Svědectví, a konečně balady i jiné básně Francoise Villona.
„Když někdo nebude znát Villona, ani nepozná, že se jedná o věc starou několik století. Všechno chci vydat taky tady, v reedici, i když třeba jen v malých nákladech."
Však taky dvanáct dní nato propukl Gottwaldův Vítězný Únor. Ale počátek tuzemské folkové éry, květinové léto 1967, zastihl devatenáctiletého kytaristu natolik připraveného, že mohl ve dvojici s Jaroslavem Hutkou interpretovat i první pokusy o české verze Dylanových a Donovanových písniček. Párkrát si zahrál i ve společnosti zpívající „Charlotty”, své budoucí první manželky a matky tří jeho dětí. Potom se už pouštěl do střetů s mikrofónem, publikem a vlastními rozpaky sám a sám.
Mezi vyhraněnými členy písničkářského sdružení Šafrán, dynamickými interprety Hutkou, Mertou, Lutkou nebo Třešňákem, si křehčí, v podstatě lyrický a sebezkoumavý Veit hledal své místo krůček po krůčku. Naštěstí nezpanikařil a nemučil se touhou po slávě. Vytušil spřízněnou duši v introvertním kytaristovi a virtuózovi na sitár Emilu Pospíšilovi a s jeho pomocí podomácku natočil svá dvě první alba, která ovšem doma - v Husákově Československu - už vyjít nemohla.
V exilu Veit postupně vydal Texty, Quo vadis se svými a Slavíkovými texty, obojí u Šafránu ´78, dále zhudebněné básně českých klasiků Ve lví stopě, parodie na Šla Nanynka do zelí, které se mu zalíbily v Tigridově Svědectví, a konečně balady i jiné básně Francoise Villona.
„Když někdo nebude znát Villona, ani nepozná, že se jedná o věc starou několik století. Všechno chci vydat taky tady, v reedici, i když třeba jen v malých nákladech."
Další informace
| Interpret | Vladimír Veit |
|---|---|
| Titul | Quo Vadis & Ve lví stopě |
| Nosič | 2CD |
| Typ nosiče | CD |
| Dostupnost | Skladem |
| Tracklist | Disc: 1 - CD: Qou Vadis 1. Quo Vadis 2. Světlo co zapálím 3. Hnědovláska 4. Doteky 5. Řeka 6. Byla krásná noc 7. Něřeknu zlého slova 8. Pošetilé poznámky 9. Nepřestávejme zpívat 10. Zase rok se nám usadil do oka 11. Balada mravoučná 12. Balada o tlusté Margot 13. Těm velkým pánům 14. Já vím 15. To mluvím k Vám 16. Balada pro Roberta d´Estouteville aby ji odevzdal své paní 17. Náměšť 18. Abychom náhodou 19. Hospodskej 20. Valčík na rozloučenou Disc: 2 - CD: Ve lví stopě 1. Zle,matičko zle! 2. Pánu našemu 3. Ve lví stopě 4. V zemi kalichu 5. Věštba č.5 6. Žalm 130 7. Česká duma 8. Slyšíš 9 .Svatební píseň 10. Déšť padá do květin 11. Píseň 12. Ať velcí toho světa 13. Až planety 14. Kolik 15. To mluvím k Vám 16. Kva,Kva 17. Boty 18. Mrtvoly 19. Ve druhém patře bydlím 20. Trpaslík 21. Pravděpodobné záležitosti 22. Ať velcí tohoto světa 23. Koňské dostihy 24. Českokrumlovská bílá paní |
| Popis | I v nových encyklopediích byste pražského písničkáře Vladimíra Veita hledali marně. Že během svého rakouského exilu vydal pět alb s vlastní hudbou se ví stejně málo jako to, že je autorem melodie k proslulým Pravděpodobným vzdálenostem a k řadě dalších Hutkových písniček. Jenomže Veitova schopnost se prosadit vždycky značně zaostávala za jeho talentem. Jaké štěstí ostatně mohl po sudičkách chtít ten, jemuž stály nad kolíbkou v pátek třináctého? Však taky dvanáct dní nato propukl Gottwaldův Vítězný Únor. Ale počátek tuzemské folkové éry, květinové léto 1967, zastihl devatenáctiletého kytaristu natolik připraveného, že mohl ve dvojici s Jaroslavem Hutkou interpretovat i první pokusy o české verze Dylanových a Donovanových písniček. Párkrát si zahrál i ve společnosti zpívající „Charlotty”, své budoucí první manželky a matky tří jeho dětí. Potom se už pouštěl do střetů s mikrofónem, publikem a vlastními rozpaky sám a sám. Mezi vyhraněnými členy písničkářského sdružení Šafrán, dynamickými interprety Hutkou, Mertou, Lutkou nebo Třešňákem, si křehčí, v podstatě lyrický a sebezkoumavý Veit hledal své místo krůček po krůčku. Naštěstí nezpanikařil a nemučil se touhou po slávě. Vytušil spřízněnou duši v introvertním kytaristovi a virtuózovi na sitár Emilu Pospíšilovi a s jeho pomocí podomácku natočil svá dvě první alba, která ovšem doma - v Husákově Československu - už vyjít nemohla. V exilu Veit postupně vydal Texty, Quo vadis se svými a Slavíkovými texty, obojí u Šafránu ´78, dále zhudebněné básně českých klasiků Ve lví stopě, parodie na Šla Nanynka do zelí, které se mu zalíbily v Tigridově Svědectví, a konečně balady i jiné básně Francoise Villona. „Když někdo nebude znát Villona, ani nepozná, že se jedná o věc starou několik století. Všechno chci vydat taky tady, v reedici, i když třeba jen v malých nákladech." |
| SKU | MAM163-2/C |
| Ean | 8595026616325 |
| Rok vydání | 2009 |
| Pořadové číslo | 1000058783 |
| Sleva | Sleva 12 % |
| Doporučená prodejní cena | 249,00 Kč |
Zařazeno v kategoriích:
Pisnickari
Vladimír Veit
2009 - 1
